Max & Maurice

Les Grands Fourneaux #2

Max & Maurice

Příběh dlouhý 40 let...

V roce 1984 založili Antoine a Emmanuel, známí jako Max a Maurice, vlastní společnost a začali vystupovat jako duo. Se svými představeními procestovali mnoho měst ve Francii i po celé Evropě.
Jejich tvorba, inspirovaná cirkusovým uměním, se vyvíjela spolu s nimi. Max a Maurice si osvojili burlesku a absurditu a své emoce vyjadřovali výhradně řečí těla.

V následujících letech jim účast na mnoha festivalech přinesla cenná setkání s dalšími umělci. Emmanuel, který se stará o tvorbu a režii, se rozhodl rozšířit své vize na větší jevištní prostor. Duo tak zůstalo součástí představení, ale postupně se obklopilo dalšími talentovanými umělci. V roce 1996 si společnost pořídila své první šapitó.

Od té doby vytvořili sedm představení v šapitó:

• Cirque Mons (1997)
• L’Arche A Songe (2002)
• Oups ! (2005)
• La Quincaillerie Lamoureux (2011)
• Les Grands Fourneaux (2015)
• Trois Petits Tours et puis s’en vont (2019)
• De A à Zèbre (2021)

Ačkoli čas běží a svaly někdy bolí, šapitó pro ně zůstává kouzelným místem, kterého se nedokážou vzdát. Je to prostor plný fantazie, poezie a snů. Je to místo, které jim přirostlo k srdci, a možná právě ono je utvářelo stejně jako oni jeho. 

Na oslavu 40. výročí souboru – a jeho plánovaného rozplynutí ve vesmíru (protože i ty nejlepší věci jednou končí) – se společnost rozhodla vyrazit na poslední turné a vrátit se ke svým nejslavnějším inscenacím.

A co by mohlo být lepší tečkou za touto neuvěřitelnou cestou než Les Grands Fourneaux? Bláznivé dobrodružství, které zanechalo nesmazatelné stopy nejen v srdcích diváků, ale i v duších samotných umělců.

„Les Grands Fourneaux“  - Max & Maurice na festivalu Le Mans fait son cirque,
(recenze pro Les Trois Coups - Léna Martinelli,  3. 7. 2024)

K oslavě čtyřiceti let své existence se soubor Max & Maurice znovu vydává na cesty a sahá do svého bohatého repertoáru. A protože je to turné poslední, návrat na festival Le Mans fait son cirque byl opravdovým trhákem. Publikum se houfně hrnulo do šapitó-restaurace, kde – stejně jako menu – byl i večer Les Grands Fourneaux naprosto delikatesní. Stejně neodolatelný jako dvojice z představení Trois petits tours (et puis s’en vont...) – hravá, jemně posunutá a plná něhy.

Z luxusní restaurace tu zůstalo jen pár zašívaných sametů, matné lustry a nesourodé talíře, ale kouzlo starých časů se stále vznáší ve vzduchu. A hlavně: chuť sloužit, bavit a překvapovat publikum zůstala neporušená. Někteří diváci, natěšení, si je pamatovali už z roku 2017. „To bych si nemohla nechat ujít – tenkrát to byl úžasný zážitek,“ říká Alice. A co se servírovalo na menu Grands Fourneaux #2? Gurmánské lahůdky, pár tanečních kroků, hudební rozmarnosti i špetka akrobacie.

Neotřelé a virtuózní

Už přivítání je srdečné. Paní Loyalová (Chiara Bagni) tu hraje roli šéfové obsluhy. Ačkoli je to figurka burleskní, personál má pevně v rukou – a i když s nimi kuje pikle, vše drží pod taktovkou. Postavy, skvěle vystižené, krouží mezi stoly i po manéži. Dochází na kontorsionistické výkony na baru, kde se servírují nápoje, talíře létají mezi scénkami a akrobatickými čísly – od jízd na akrobatickém kole přes Cyr wheel, trapéz, létající švihadlo až po „capilotraction“ (Chiara Bagni táhne váhu vlasů), kousky s klobouky i klaunské etudy. Všichni umělci zároveň hrají na hudební nástroje – pod taktovkou (často jen stěží zvládnutelnou) Cyriaquea Bellota, skladatele a multiinstrumentalisty. Hudba s nádechem manouche jazzu je prostě skvělá.

Na scéně se potkávají zakladatelé souboru (Max a Maurice), dlouholetí parťáci (nezdolná „matka kuráž“ Florence, Sandrine, Olivier a Cyriaque), nejmladší členka – drzá, roztomilá Camille – a tři nové tváře, dost bláznivé na to, aby se k nim přidaly. Dohromady osm umělců:

„Staří, aby krotili vášeň mládí, mladí, aby zpomalili stárnutí. Staří, aby rozesmáli, mladí, aby tleskali. Staří, aby si mohli oddychnout, mladí, aby se mohli divit a rozplývat. Staří, aby věřili, že nám stále je dvacet, mladí, aby nám to mile rozmluvili,“
píše se v tiskové zprávě.

Je pravda, že to chce pořádnou dávku logistiky, aby se zvládlo obsloužit 125 hostů – tím spíš, že všechno je připravované na místě a vegetariánské. Výsledek? Dvě hodiny i se servisem a čtyři lidé nonstop u nádobí. Ani chvilka volna. Rychlé tempo je jedním z hlavních trumfů představení, kde se jí i směje, kde se mezi výbuchy smíchu a výkřiky překvapení seznamujete se sousedy u stolu. Představení je výborně vystavěné, s plynulými přechody, a zároveň nechává prostor na nadechnutí – a taky na to, aby se diváci v klidu najedli.

Les Grands Fourneaux #2: menu plné malých radostí cirkusu

(recenze pro cult.news – Thomas Cepitelli, 28. 6. 2024)

V Le Mans, pod šapitó, se skrývá zvláštní restaurace, kde se v menu míchá rajčatová polévka s kontorsionistkou, nokový gratin s číslem na trapézu – prostě hostina pro všechny smysly.

Soubor Max & Maurice slaví čtyřicet let a jeho zakladatelé se rozhodli skončit. Ale neobejde se to bez posledního turné (a jsme za to rádi), při kterém se spolu se svými věrnými parťáky ponořili do historie souboru. V tomto duchu je vítal i festival Le Mans fait son cirque, a to hned dvěma představeními, mezi nimi i Les Grands Fourneaux #2, návratem k inscenaci, která letos slaví téměř deset let.

Cirkus jako umění stolování

Kolem manéže pod šapitó čekají na diváky stoly a židle jako v opravdové restauraci. Sedáme si mezi ostatní hosty-diváky. Odtud sledujeme celé představení a zároveň si vychutnáváme vegetariánské menu, které připravila Florence Bray. Člověk vlastně úplně neví, kde se ocitl – na pomezí kabaretu a pojízdné restaurace, mezi poutí a podivuhodnou atrakcí. Hned od začátku je jasno: tohle je pocta tradici, nostalgii a sdílené radosti.

V tomhle bláznivém restaurantu se často vybaví Lapin Chasseur – jedno z prvních představení legendární skupiny Deschiens. Tyhle dvě divadelní rodiny toho mají společného víc, než by se zdálo. Především burlesku. Jak se nesmát nahlas, když dva hlavní klauni hrají Strausse staršího na pumpičky od kol? Nebo při kouzelnickém čísle se zázračným mizením a objevováním lahví vína – humorné a přitom naprosto neuvěřitelné. Hudba je tu silně přítomná – autorem je Cyriaque Bellot a zazní v ní všechno možné: šansony z 20. let, Kurt Weill, berlínský kabaret, argentinské tango i dechovka jak z La piste aux étoiles. Člověk má skoro chuť očekávat, že dezert přinese Yolande Moreau za doprovodu písně Luise Mariana.

A ten pravý důvod, proč jsou tyto soubory tak příbuzné? Je to poezie, která může vzniknout kdekoliv. Zvláštnost jako příslib okamžiku milosti. Velkorysost těch trochu otlučených bytostí, které ale nezlomně věří v umění – a ve smysl být spolu.

Pod talířem – emoce

Mezi vtipy, skeči a zdánlivě nešikovnými pohyby najednou vykoukne krása – a s ní i emoce. Chiara Bagni nás nejdřív rozesměje ve svém komickém sólu s capilotraction (když visí hlavou dolů jen za vlasy), ale nakonec nás dojme. Emoce sílí i v akrobatických číslech, stejně jako v sólovém kontorsionistickém výstupu Sandrine Colombet.

Ale nejvíc sevře hrdlo okamžik, kdy jsou na scéně jen dva hlavní protagonisté. Magie, hudba, žonglování, tanec, mentalismus – a dva stárnoucí umělci, jejichž těla nesou čtyřicet let zkoušení, tvoření a ježdění po světě. Někdy se skoro omlouvají. Dívají se na nás s úsměvem těch, kteří toho o nás vědí víc, než si myslíme. Jejich čísla mají patinu, která jim dodává na síle – je v nich známá půda a důvěra. V jejich tělech se zapsala historie francouzského nového cirkusu. A když roztočí svůj vtipný výstup s obručemi, je sice znát menší síla, ale o to větší poezie, kterou přináší čas.

A tak má závěr večera spíš chuť nostalgie než výborného mrkvového koláče podávaného jako dezert (i když samotný servis by stál za návštěvu!).

Z šapitó souboru Max & Maurice odcházíme s úsměvem na rtech, s plnými břichy, hlavou v oblacích barevnějšího, laskavějšího a radostnějšího světa – a s lehkou slzou v oku za rozloučení s jedním z největších francouzských cirkusových souborů.

Scénář a režie: Emmanuel GILLERON
Hudba: Cyriaque BELLOT
Účinkují: Chiara BAGNI, Cyriaque BELLOT, Amandine CALIGE, Sandrine COLOMBET, Antoine DESCHAMPS, Emmanuel GILLERON, Rubén MARTIN URDIALES, Camille TOYER, Olivier VERZELEN
Kuchyně: Florence BRAY
Technická správa šapitó: Olivier VERZELEN
Administrativa: Alexandre HUBERT
Produkce a distribuce: Guillaume CORNU
Scénografie: spolupráce se studenty odborné školy Urbain-Vitry v Toulouse

OFICIÁLNÍ ZÁŠTITA

Představení Les Grands Fourneaux vzniklo pod záštitou Asociace AZIMUT a Compagnie Max & Maurice, s podporou Ministerstva kultury a komunikace – DRAC Normandie, Regionu Normandie, Rady departementu Calvados a ODIA Normandie. Projekt byl podpořen také Ministerstvem kultury DGCA a SPEDIDAM.