17. srpna

12:PIET

Tak trochu jiná world music. Slovácké hochy z kapely 12:Piet zpovídá jejich stálý host Jakub Nožička z tria Ponk. O folklóru, nepochopení i aktuální desce My sme folklór... a ty si pyča! hovoří Aleš a Robert. 12:Piet nutno zažít naživo. Doporučujeme křest alba již tento pátek v Praze.

12:Piet je docela divný název. Jak se to vůbec čte a co to znamená?
R: Čte sa to dvanástpět nebo aspoň věčina ludí to tak čte. Bylo to na starých hodinách ve zkušebně u Talašů ve Nivnici ve sklepě, gde sme jeden čas púsobili a kradli dědovi Petulovi slivovicu. Tak sme to nejak přejali a postupem času sa z teho vyvinuly různé filozofické obraty, překlady, anglicismy a nedorozumění. My sme dycky byli kapela s hlubokým filozofickým přesahem.

Jak bys popsal styl, který hrajete?
R: Praspunk, hrobpop, hiphrob, rututúš folk.

Kdo tvoří kapelu a co sú borci zač?
R: O fčílšku sme třé stálí a poščávaný basista Kuba, Přema a nově Vojta. Aleš hraje na klofnu a břéská, živí sa videem a každý rok udělá ženě jedno děcko - cigán. Robert hraje na bic a břéská, živí sa zvukovou pre a postprodukcí audiovizuálních děl a je to buran a slušňák v jedné osobě. Ríša hraje na harmóna a rututúša (Korg Kaosspad), živí sa jako učitel a inženýr a tata ho dotahl z Maďarska, je absolutně vyklidněný a nerozhodí ho nic.